7)  Florence (27.02.2018 09:35)

Děkuji!

6)  Katuš (26.02.2018 19:55)

Ach, omlouvám se, kamarádčin děda měl před Vánoci mrtvici, tak se mi to nějak slilo v jedno. Jsem ráda, že je mu lépe, Flo. Držím palce, ať se vám brzo vrátí domů.

5)  Florence (26.02.2018 19:26)

Katuš, moc ti děkuji za tak krásná slova. Jsem ráda, že tě tahle kapitola tak chytla
Tatínek se má docela dobře, i když pořád ještě v nemocnici.
Šílenou Leu? No, po tomhle se plánuji vrhnout na šílenou Niku a s ní to bude zážitek sám o sobě

Seb, děkuji hezky! Za podporu téhle povídky i mého Lajku. Ten teď poprvé ostatně četl i můj tatínek, tak jsem z toho velkého kritika v naší rodině byla dost nervózní, ale mile mě překvapil

4)  Seb (26.02.2018 18:57)

Děkuju za další kapitolu a obdivuju tvůj styl psaní. Jako kdybys taky šetřila slovy jako Madla, ale přitom toho řekneš tolik


Dostali jsme chřipkové volno, tak jsem si znovu přečetla Lajkni mě
a zase jsem si krásně početla

3)  Katuš (26.02.2018 17:20)

Jsem jako vždy dojatá. Málem jsem fakt plakala. Asi pro to, že rozumím, přestože jsem válku nikdy nezažila. Tvá povídka je tak živá, tak moc, moc živá, až to bolí a dojímá. Těším se na pokračování.

Jak se vlastně má Tvůj dědeček? Pamatuji si to dobře?

Měj se krásně a napiš příště něco veselejšího, něco tak šíleného, jako byla Lea. Ačkoliv chápu, že někdy se člověk musí vypsat i z podivných nálad a Ty to zvládáš s přehledem. Těším se na další kapitolu

2)  Florence (26.02.2018 14:41)

Děkuji ti, Jani

1)  Janicza (26.02.2018 12:55)

Chytilo mě to za srdce. Krásná kapitola stejně jako ty předchozí. Děkuji!!!