Pár slov úvodem...

Přidej se na správnou stranu, Draco, a můžeme tě schovat spolehlivěji, než si vůbec dokážeš představit. A co víc, můžu ještě dnes vyslat členy Řádu za tvou matkou, aby ji také ukryli. Tvůj otec je momentálně v bezpečí Azkabanu... až přijde čas, dokážeme ochránit i jeho. Přidej se na správnou stranu, Draco... nejsi přece vrah.

Tady, vysoko na věži, končí příběh Draca Malfoye ve chvíli, kdy přijme nabízenou pomoc, která se pro něj zdá být jako světlo v temnotě. Člověk by si s tak dobrým koncem příbehu mohl domyslet spousty silně idealizovaných scénářů; například o tom, kterak se z Draca stal ten nejmilejší člověk na světě, nejlepší přítel Harryho Pottera a ochránce slabších. Ale ne, nic takového. Život mladého Malfoye ještě zdaleka není zakončen slovy a žil šťastně až do smrti. To by bylo trochu klišé, že ano? Otevírám tedy nový příběh. Příběh, který nezačíná větou bylo, nebylo, ale spojuje těch pár příběhů, včetně tohoto, v jeden celek. Dostáváme se tedy společně do posledního ročníku ve škole čar a kouzel. Vítejte v Bradavicích!

Možná by bylo dobré, kdybych na úvod, než se povídka plně rozjede, řekla pár užitečných informací. Základním předpokladem příběhu je pár odchylek od originálu. Občas se držím knih, občas odbočím stranou a občas si přimyslím něco zcela jiného, případně některé skutečnosti vynechám úplně. Nejdůležitějším faktem je například to, že v povídce se vyskytuje postava Brumbála, ačkoliv v knize zemřel. Řekla bych, že tohle je takový pevný základ, na kterém se celý příběh staví. Dále, samozřejmě, jsou důležitými postavami Draco a Hermiona; jejich pocity a myšlenky provází celou povídku. Postavy v povídce patří JKR, která je stvořila, mně patří jen autorské právo. Příběh není psán za účelem zisku, nýbrž pro vlastní potěšení.